Metodologie
Lidé, kolemjdoucí, jsou začátkem i koncem tohoto principu. Skrze QR kódy na samolepkách nám odpovídáním na otázky předávají své myšlenky — v podobě textů, videí, zvukových nahrávek i dalších. Tyto anonymní výpovědi shromažďujeme v PRAHO! databázi, která je srdcem celého cyklu.
Z ní postupně vyrůstá kolektivní obraz toho, co lidé v Praze skutečně cítí, čeho se bojí, po čem touží, čemu věří. Pocity, zkušenosti, samoty, naděje. Mapováno napříč celými městy, ulicemi, čtvrtěmi, generacemi.
A ze zkušeností kolemjdoucích pak vznikají instalace a realizace ve veřejném prostoru — texty na zdech, v podchodech i nástupištích. A tak se vracejí zpátky k veřejnosti — k těm, kteří kolem nich procházejí, čtou je, zastaví se u nich, a možná do databáze přispějí svým vlastním hlasem.
Každá instalace přitom funguje sama jako sběrné místo — nese vlastní QR kód, vlastní pozvání. A cyklus se znovu uzavírá.
Otázky
Otázky, které klademe kolejdoucím – ať už pod QR kódy, osobně v ulicích nebo na našich realizacích – reflektují svět a město kolem nás. Protože lidsky nás zajímá vše: kvůli čemu ráno vstáváš, kdy jsi se naposledy zamiloval/a, jak voní Praha na jaře i co Ti tu chybí.
Z odpovědí nám pak vznikají pocitové mapy měst. Kde se lidé cítí bezpečně a kde naopak neradi tráví čas, ke kterým částem města mají nejsentimentálnější vztah a kde se nejčastěji pohybují.
Témata, která se vracejí napříč městy a roky: anonymita města, osamělost, pocit bezpečí, absence vzájemného porozumění, potřeby konkrétní lokality, hranice domova.
Sběr
Výpovědi sbíráme ve veřejném prostoru: v ulicích, podchodech, na zastávkách. Protože jen tak má možnost odpovědět opravdu každý a my můžeme slyšet hlas každého. Nezavíráme ani naše umění, ani možnost se do něj přidat, do galerií – věříme, že umění má být součástí veřejného prostoru, a často, když nás neočekávaně„praští do očí” po cestě z práce, v nás vyvolá tu nejsilnější reakci.
Kolemjdoucí zvedne oči od chodníku, zaujme ho samolepka. Naskenuje QR kód, otevře se mu otázka. Drobný moment, kdy se může zastavit, a zamyslet se –Kvůli čemu ráno vstávám? A na co myslím, když jdu spát?
Odpovídá anonymně, a pouze, když se mu bude chtít. Na oplátku mu obratem dorazí děkovná zpráva: díky, že jsi součástí něčeho většího.
Databáze
Každá výpověď pak putuje do PRAHO! databáze. Každý přispěvatel zároveň udílí informovaný souhlas — bez něj jeho výpověď nikam dál nejde. Pracujeme důsledně v souladu s GDPR, výpovědi jsou anonymní a my je nikdy nepřiřazujeme konkrétním osobám.
Zveřejněno či umělecky zpracováno je pouze to, co projde dvojím sítem: souhlasem přispěvateleakurátorským výběrem. Vše ostatní zůstává součástí archivu jako tichá vrstva, která spoluutváří celkový obraz, ale veřejně nikdy nezazní.
Výběr
V databázi se postupně objevují hlasy, které spolu souzní. Některá témata se opakují v různých formulacích – a to i když pocházejí z různých čtvrtí, od různých lidí, v různých jazycích.
Právě ta opakování pro nás znamenají signál. Výběr provádějí dvě kurátorky:kurátorka výpovědí, která pracuje s databází jako s celkem a hledá v ní opakující se motivy, akurátorka realizací, která rozhoduje, jak a kde se vybraný materiál vrátí do veřejného prostoru.
Návrat do prostoru
Společně pak vracíme to, co nám lidi s důvěrou věnují, do veřejného prostoru S nadějí, že někdy autor výpovědi projde kolem a pozná svoje slova, ale i s nadějí že se v jeho slovech poznají mnozí další.
Každá instalace přitom nese vlastní QR kód. Stává se sama sběrným místem. A cyklus pokračuje.
Etika
Anonymita pro nás není administrativní řešení – je to počáteční pilíř projektu. Dává lidem bezpečný prostor se svěřit, a my se zavazujeme ji ctít, proto všechny výpovědi, které dál sdílíme, anonymitu zachovávají.
V databázi se nutně objevují i emočně náročné výpovědi. V momentě, kdy cítíme, že někdo potřebuje víc, než dokážeme nabídnout, odkazujeme na linky pomoci a opíráme se o spolupráci s odborníky. U citlivějších témat přizveme odborníky ještě dřív – při samotné formulaci otázek a při rozhodování, co a jak vrátit do veřejného prostoru.
Analýza
Nasbírané výpovědi zároveň kvalitativně i kvantitativně analyzujeme. Sledujeme opakující se témata, emoční vrstvy i vztah lidí k jednotlivým částem města. Vznikají tak statistiky, tematické přehledy i emoční mapy Prahy, které zachycují, kde lidé prožívají pocit bezpečí, sounáležitosti, osamělosti nebo napětí.
Data pro nás nejsou jen čísla. Jsou způsobem, jak lépe porozumět tomu, jak se ve městě skutečně žije. Analýza nám zároveň pomáhá sledovat proměny nálad a potřeb napříč časem, lokalitami i komunitami.
Měřítko
Metoda zatím funguje ve dvou městech – v Praze a Stockholmu. Co zůstává napříč nimi: opakující se rezonance – osamělost, pocit bezpečí, absence vzájemného porozumění. Co se ale mění je jazyk, ve kterém o tom lidé mluví, hustota odpovědí v různých částech města, i ochota dotknout se některých témat.
Tato dvojí zkušenost je pro nás klíčovou součástí metodologie. Ukazuje nám, co je obecně městský jev a co je jev konkrétního města. A zároveň prověřuje, že princip — anonymita, práce s výpověďmi i jejich návrat do veřejného prostoru — nadchne kolemjdoucí i mimo původní kontext.