Barbora
HR pro nábor
V PRAHO! projektu jsem pár měsíců, ale znám ho mnohem déle. Poprvé jsem na něj narazila několik let zpátky během podzimní procházky na Letné, když jsem si všimla QR kódu na lavičce. Byla jsem tehdy v období, kdy jsem hodně přemýšlela nad tím, kam se v životě posunout dál, a jedna z otázek, na kterou jsem narazila, mě na chvíli opravdu zastavila. Nepamatuji si už její přesné znění, ale pamatuji si ten pocit. Donutila mě vystoupit z režimu neustálého plánování a přemýšlet víc o tom, co se děje právě teď. Dojalo mě, že někdo dokáže ve veřejném prostoru vytvořit takový okamžik zastavení a pozvat lidi k větší všímavosti vůči sobě i městu kolem nich.
Právě to pro mě PRAHO! znamená. Asi takovou připomínku, že nemusíme život jen odbývat na autopilota. Že stojí za to se občas zastavit, rozhlédnout se a být skutečně přítomní. Myslím si, že právě v tyhle chvíle nám toho začne hodně docházet.
Jedním slovem bych projekt popsala jako realizaci. Na některé otázky totiž nelze úplně odpovědět, ale dají se prožít. To mi projekt hodně připomíná.
19/6/2026
Oblíbená výpověď:
Moje rybička Knedlík se mi uvařila v akvárku v letních vedrech.
Kdy máš pocit, že jsi opravdu „naživu“?
Když si povleču postel novým, voňavým povlečením. Když je dlouho vedro a pak konečně přijde bouřka. Když stojím na letišti a uvědomím si, že mám možnost cestovat a objevovat nová místa. Když vedu rozhovor, ve kterém oba na chvíli zapomeneme na čas. Během letních a podzimních večerních procházek. A taky když je víkend a já se můžu dlouho válet v posteli.
Co v Tobě zůstává, i když se všechno kolem mění?
Dobrý humor, nebo spíš ten špatný?
Co Tě dokáže nejvíc dojmout?
Mí prarodiče. Nebo když jsou na sebe cizí lidi hodní, i když by nemuseli.
Kde vnímáš propojení mezi sebou a ostatními?
Asi na společných akcích. Když jsem na koncertu a všichni mají radost z písničky, na kterou se těšili stejně jako já. Nebo v divadle, když na konci představení všichni vstaneme a společně tleskáme.
Co bys chtěla, aby se ve světě změnilo?
Poslední dobou asi hlavně víc spravedlnosti. A taky bych si přála, abychom uměli trochu zpomalit, vážit si maličkostí a nebrali sebe ani život pořád tak smrtelně vážně.